Když se vaše štěně na procházce mění v malého tažného koně, je lákavé tahat vodítko zpět a doufat, že to pochopí. Opak je však pravdou – tahání proti tahání jen zvyšuje napětí a štěně vnímá odpor jako součást hry. Základním krokem je změna vaší vlastní reakce. Pro-mazliky ucítíte, že se obojek napíná, okamžitě se zastavte a zůstaňte stát jako socha. Nevydechněte, netahejte, jen čekejte. Štěně se dříve nebo později otočí, aby zjistilo, proč nejdete dál. V tu chvíli ho pochvalte klidným hlasem, dejte mu pamlsek a pokračujte v chůzi. Tím mu ukazujete, že pouze uvolněné vodítko vede k pohybu vpřed. Opakujte tento postup důsledně při každém zatažení, i když budete první dny vypadat, že stojíte na procházce víc, než chodíte. Štěně se rychle naučí, že tahání nestojí za námahu.
Kromě zastavování je nezbytné naučit štěně vnímat vás jako středobod dění, ne jako protivník, který mu brání v objevování. Před samotnou procházkou se s ním pár minut věnujte hře na přivolání nebo jednoduchým povelům, aby se unavilo a zklidnilo. Na procházce pak střídejte směr častěji, než byste čekali – každých pár kroků se otočte a jděte jinudy, aniž byste cokoli říkali. Štěně musí sledovat změny a sám se k vám vracet, aby nepřišlo o zajímavý zážitek. Tím posilujete jeho pozornost a přirozeně odbouráváte potřebu táhnout dopředu. Nezapomínejte ani na to, že vodítko proti tahání nemusí být striktně mechanická pomůcka, ale především váš postoj. Když půjdete svižným tempem a budete měnit rytmus chůze, štěně se musí soustředit na vás, a ne na každý pach okolo. Mějte v kapse drobné pamlsky a odměňujte každý okamžik, kdy jde vedle vás s volným vodítkem, i kdyby to bylo jen na tři kroky.
Pokud je tahání opravdu vášnivé a běžná zastavování nezabírají, zkuste změnit pomůcku. Postroj s háčkem na prsou je pro štěně fyziologicky šetrnější než obojek a při zatažení vás jemně stočí do strany, čímž ztrácí rovnováhu a zájem o tah. Vyvarujte se ale jakýchkoli škrtících nebo trhacích mechanismů – u mladého psa by mohly poškodit krční páteř a jen prohloubit stres. Důležité je také nenechat se zlákat k dlouhým procházkám v kuse; pro štěně je lepší více kratších výletů s přestávkami na hru a čmuchání. Pokaždé, když vodítko proti tahání použijete, mějte na paměti, že jde o komunikační nástroj, ne o trest. Pokud cítíte, že začínáte ztrácet trpělivost, procházku raději ukončete a vraťte se domů. Klidný a předvídatelný přístup je to, co štěně potřebuje k tomu, aby pochopilo, že svět za dveřmi je zajímavý právě tehdy, když jde spolu s vámi, ne proti vám. Za pár týdnů se z vás stane sehraná dvojice a procházky budou radostí bez škubání.